Ať už ze strachu, nebo z neznalosti, početná část křesťanské církve se vyhýbá novozákonnímu učení o tom, že úsilí o čistotu v tomto životě je nutné pro vstup do života příštího.

Tohle je jeden z řady důvodů, proč se křesťanský život v Novém zákoně jeví tak nádherně vážný, zatímco značná část dnešního křesťanství se zdá být nedbalá a rozpustilá.

Ani ten jeden bod jsme nepochopili

Já sám jsem vyrostl jako jeden z několika milionů „jednobodových kalvinistů“, kteří i tento jeden bod nepochopili „jednou spasen, provždy spasen“. Většinou to znamenalo, že když malý Johny ve svých šesti letech pozval Ježíše do svého srdce, v šestnácti opustil církev, deset let se Ježíši vysmíval a pak zemřel ve Vietnamu s dírou po kulce, byl díky své víře, kterou měl v dětství, v nebi.

V prvním roce mého pastorátu jsem jedné mladé ženě, která se dopouštěla smilstva, řekl, že jestli nebude činit pokání a neobrátí se k Ježíši, půjde do pekla. Taková teologie se jí nelíbila, ale později ji přijala. Časem jsem ji i oddal a ona mi po dvacet let posílala o Vánocích poděkování, že jsem ji varoval. Ač vyrostla v křesťanské rodině, nikdy jí to nikdo neřekl.

Jednou za mnou přišla provdaná žena a vyznala, že má poměr. Myslím, že mi řekla, že se setkávají v dodávce toho muže. Řekla mi, že její manžel to zjistil a že sama přemýšlí, co dělat. Byla členkou našeho sboru. Řekla mi, že ani jedna ze zvažovaných variant nezahrnuje možnost, že by se se svým milencem rozešla. „Dobrá,“ řekl jsem jí prostě, „jestli nebudete činit pokání, jestli se neodvrátíte od svého hříchu a neobrátíte se ke Kristu pro odpuštění, půjdete do pekla.“

Její okamžitou reakcí bylo rozhodné „Tak to ani náhodou!“ Přidala i exegetickou obranu a potvrzení jejího bývalého pastora. Vzala mě do Římanům 8:38–39 a verše parafrázovala takto: „Nic nás nemůže oddělit od Boží lásky, ani mocnosti a moci – což znamená, že nás od ní nemůže oddělit ani ďábel. Takže když mě ďábel svádí k cizoložství, nemůže mě to oddělit od Boha a nebe. Pastor mi to řekl.“

Pokud si dobře pamatuji, tak jsme další čtvrthodinu strávili tím, že jsme se z textu snažili zjistit, kdo je to „my“. Když jsme procházeli 8. kapitolu Římanům, nelíbilo se jí, co vidí – začala si všímat, kdo jsou ti, kdo budou s Ježíšem oslaveni. Zjevně ji to zasáhlo. Pustila svého milence k vodě, usmířila se se svým manželem, vyhnula se exkomunikaci a zůstala u nás ve sboru dalších skoro třicet let.

Dětinští vedoucí církve nedávají pozor

Nemám rád lhostejné – do velké míry tělesné – křesťanství, kde vyznávajícím křesťanům nejde o nic věčného. Pastoři, kteří vedou své lidi do dětinského, nezodpovědného křesťanství, zjevně při čtení své Bible nedávají pozor. Nebo nevěří tomu, co čtou. Mám na mysli texty jako Židům 12:14; Galatským 6:8; List Jakubův 2:17; 1. list Janův 1:7; 2:4; 3:14; 2. Tesalonickým 2:13; Matouš 6:15; a Římanům 8:13.

Dnes ráno jsem během svého ztišení četl 1. list Janův a znovu jsem se roztřásl nad tím, jak nutné je, abych ve svém životě usiloval o čistotu. Bezpodmínečně nutné. První list Janův 3:3 mi nedovolí, abych se k čistotě choval jako ke kousku petrželky, který někdo položil jako čistě doplňkovou ozdobu vedle masa křesťanské víry. Je naprosto nutná, bez diskuze.

Zkoumejte se podle toho, jak se stavíte ke třesení

Mimochodem, jestli se v předchozím odstavci zarazili nad slovem „třesení“, je to součást problému, o kterém mluvím. Proč byste reagovali negativně na to, co Bůh řekl o chvění: „K tomu shlédnu: Ke zkroušenému a ubitému v duchu a k tomu, kdo se třese při mém slovu“ (Izajáš 66:2). „S bázní a chvěním uvádějte ve skutečnost svou záchranu“ (Filipským 2:12).

Existuje chvění a třesení, díky němuž je radost hlubší a trvalejší než pokoj těch, kdo před tvrdými pasážemi zavírají oči.

Implikace slova „každý“

Když apoštol Jan v 1. listu Janově 3:3 říká: „Každý, kdo v Něm má tuto naději, očišťuje se, tak jako On je čistý,“ naděje, o které mluví, je to, co právě zmínil ve 2. verši: „Víme však, že až se zjeví, budeme Mu podobni, protože Ho uvidíme takového, jaký je.“

Proto bychom verš 3 mohli vyjádřit i takto: „Každý, kdo má naději, že jednoho dne bude v přítomnosti Ježíše a Otce čistý jako Oni, ten se nyní očišťuje tak, jako jsou Ježíš a Otec čistí.“ Uvažujte o implikacích slova „každý“.

Každý, kdo má tuto naději, očišťuje se. Pokud se neočišťujete, nemáte tuto naději. A jestli se nic nezmění, tuto naději mít ve svém životě nebudete. Nikdy nebudete jako Ježíš a Otec. A jelikož Jan říká, že budeme jako On, protože Ho uvidíme tváří v tvář, znamená to, že Je nikdy neuvidíte tváří v tvář (viz také 1. Korintským 13:12).

Neexistují žádní skuteční křesťané, kteří by se neočišťovali

Jinými slovy, slovo „každý“ v této větě – „každý, kdo má tuto naději, očišťuje se“ – znamená, že není žádná skupina lidí, kteří mají naději, že uvidí Ježíše a Otce a budou jako Oni, kteří by se neočišťovali. To znamená, že neexistují žádní skuteční křesťané, kteří se neočišťují, kteří neusilují o čistotu srdce, mysli a těla.

To znamená, že všichni praví křesťané se očišťují. Právě to je jedním z nutných znaků pravých křesťanů: očišťují se.

V 1. listu Janově se rozhodně nejedná o ojedinělý koncept. Gramatická konstrukce, kterou zde Jan používá, je jeho oblíbená. V tomto dopisu ji používá celkem třináctkrát. V řečtině se jedná o slovo pas (které znamená „každý“ nebo v negativu „nikdo“), po kterém následuje příčestí, které obvykle překládáme vazbou jako „kdo dělá to a to“. Pointou je, že všichni křesťané buď něco dělají, nebo nedělají. Všeobjímající výraz „každý“ tedy v důsledku hovoří o charakteristickém znaku pravých křesťanů. Zde je několik z těchto třinácti výskytů. Všimněte si, jak jsou si s 1. Janovým listem 3:3 podobné.

Nejprve spojení bez negativního vyjádření:

  • Každý, kdo činí spravedlnost, je z Něho zrozen. (1. list Janův 2:29)
  • Každý, kdo činí hřích, činí také svévoli. Hřích je svévole. (1. list Janův 3:4)
  • Každý, kdo miluje, se z Boha narodil a Boha zná. (1. list Janův 4:7)
  • Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha. A každý, kdo miluje Otce, miluje i Jeho dítě. (1. list Janův 5:1)
  • Každý, kdož se narodil z Boha, nehřeší. (1. list Janův 5:18, BK)
  • Každý, kdo popírá Syna, nemá ani Otce. (1. list Janův 2:23)

Nyní spojení s negativním vyjádřením:

  • Žádný, kdo v Něm zůstává, nehřeší. Žádný, kdo hřeší, Ho neviděl ani nepoznal. (1. list Janův 3:6)
  • Žádný, kdo je narozen z Boha, nečiní hřích, protože v něm zůstává Boží símě; a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. (1. list Janův 3:9)

Jinými slovy, požadavek usilovat o čistotu v 1. listu Janově 3:3 není pro to, abychom spatřili Ježíše a Otce a abychom byli jako Oni, výjimečnou a ojedinělou podmínkou. Stejné uvažování se objevuje v celém dopise.

Očišťování není něco volitelného

Nejde o nějakou libovolně volitelnou možnost. Držet na stadionu po celou dobu vstupenku v ruce je něco libovolně volitelného, co není pro sledování fotbalového zápasu bezpodmínečně nutné. Mít dobře fungující oči ale není volitelná možnost, nýbrž nutná podmínka. Abyste mohli sledovat zápas, bezpodmínečně potřebujete oči. Ale vstupenky s podstatou vidění nijak nesouvisejí.

A stejně je to s čistotou. Čistota je součástí podstaty vidění Boha. Je to podmínka, aby naše oči mohly vidět svatost jako nádhernou věc, kterou je. Právě proto Ježíš řekl: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha“ (Matouš 5:8). Být čistý je způsob, jak vidět Boha takového, jaký je. Nečistota zatemňuje čočky, kterými se naše duše dívá na Boha.

Vůle nedokáže odstranit slepotu

To vysvětluje další pošetilost lhostejného, neseriózního církevnictví: bláhovost představy, že můžeme žít necudné, nečisté životy a plánovat si, že na konci budeme činit pokání, a tak v poslední minutě unikneme peklu. To je bláznovství, protože život nečistoty natolik zatemní výhled duše, že je jen velmi nepravděpodobné, že se Ježíš nakonec najednou bude jevit jako nádherný. Naopak, až budete umírat, pravděpodobně pro vás bude děsivý. Celý život nečistoty a hříšných rozhodnutí pro jiné věci, než je Kristus, vás pravděpodobně nechá zatvrzelé, jako byl Ezau (Židům 12:17), ne obměkčené, jako byl zloděj na kříži (Lukáš 23:43).

Úsilí o čistotu nyní, ne v hodině vaší smrti, je znamením pravého křesťana. A není to znamením volitelným, dobrovolným, ale nutným: Každý – ne někdo, ale každý – kdo doufá, že uvidí Boha a že bude navěky čistý v Jeho přítomnosti, se očišťuje tak, jako je On čistý – a to teď (1. list Janův 3:3).

Otázky vítány

Samozřejmě je mnoho dalších věcí, které je třeba ohledně úsilí o čistotu říct.

  • Nejedná se o základ ospravedlnění, ale o jeho ovoce. Nejde o ničím nepodpořené skutky těla, ale o Duchem uschopněné sebezapření.
  • Nemá nám zajistit přijetí před Bohem. Vychází z toho, že jsme Bohem přijati.
  • Nezpůsobí, že se staneme Božími dětmi; vychází z toho, že Božími dětmi jsme.
  • Nesnažíme se tak náboženskými skutky zaplatit vlastní výkupné, ale ukazujeme, že už jsme koupeni krví.
  • Nejde o to, že bychom k tomu, že nás Kristus koupil, museli přidávat své snahy, ale o skutečnost, že naše snahy jsou součástí toho, co Kristus koupil.
  • Nejde o nahrazení víry skutky, ale o důkaz toho, že skutky přicházejí skrze víru.
  • Není to tak, že bychom my pracovali pro Boha, ale že Bůh pracuje v nás.

A mnoho dalších. Jestli máte otázky, je to dobře. Velmi dobře. To, co však není dobré, je znovu se spokojit s lhostejným životem, jako byste se do nebe mohli nějak doklouzat. Do nebe se nikdo nedoklouže. Pavel na konci svého života řekl: „Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru jsem zachoval“ (2. Timoteovi 4:7). Bojujete. Utíkejte. Celou cestu domů.

Pokud máte jakékoliv otázky, podívejte se, co na to říká Bible. Život, který Písmo nabízí, je slavný a nádherný. Svět ho nedokáže pochopit – tak jako ho nechápou mělcí, lhostejní a tělesní vyznávající křesťané. Je to pro ně nepochopitelným paradoxem. Ale pro vás, kdo se třesete při Jeho Slově, je jedinou cestou:

  • Běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. (Filipským 3:12, ČEP)
  • Ať hřích proto nevládne ve vašem smrtelném těle, abyste poslouchali jeho žádosti … protože hřích nad vámi nebude panovat. (Římanům 6:12,14, podle ESV)
  • Vyčistěte proto starý kvas [každý se očišťuje!], abyste byli novým těstem, neboť jste nekvašení. Vždyť Kristus, náš velikonoční Beránek, byl za nás obětován. (1. Korintským 5:7)

 

John Piper je zakladatelem a učitelem organizace Desiring God (desiringGod.org) a kancléřem Bethlehem College & Seminary. Třicet tři let sloužil jako pastor církve Bethlehem Baptist Church v Minneapolis v Minnesotě. Je autorem více než padesáti knih, mimo jiné knihy Nepromarni svůj život (Didasko 2009).