Za 34 let, co jsem ženatý, nebyla – a nejsou – nejčastější příčinou hádek nepatřičná slova, která bych vyslovil, ale tón hlasu, kterým s mou ženou mluvím. Hádka může vypadat nějak takhle:

Já: (na konci dne přicházím domů a všimnu si, že věci nejsou na svém místě a dům není tak uklizený jako obvykle) „Co jsi dnes dělala?“

Ona: (okamžitě se urazí, protože si myslí, že naznačuji, že nic neudělala, zatímco dnes hlídala 4 hodiny vnoučata, strávila několik hodin poradenstvím se členem sboru a dokončila práci v kanceláři, o kterou jsem ji požádal) „Nedokážu uvěřit, že přijdeš domů a prvními slovy, která řekneš, mě odsoudíš. Ty máš teda nervy…“

Já: (dávám najevo svůj šok z její odpovědi a zcela měním svůj tón) „Vždyť jsem se jen zeptal, co jsi dnes dělala. Co je na tom špatného, že se ptám, jaký jsi měla den?“

Každý člověk, který už nějakou dobu žije v manželství, tohle zná. Zopakovat stejná slova s jiným důrazem a tempem může zcela změnit jejich význam. Tón sděluje význam a smysl, někdy dokonce více než slova. Tón může také zcela změnit smysl slov, může otevřít srdce i zavřít mysl. Tato pravda platí nejen v manželství, ale v kázání je naprosto kritická.

Někdy se stane, že ačkoliv souhlasím s obsahem kázání, jsem rozladěný, protože tón kazatele je hašteřivý, nepřátelský a protivný. Jindy slyším kazatele, kteří podkopávají moc Božího Slova tím, že káží bázlivě a ustrašeně, ačkoliv je jejich sdělení pevně ukotveno v autoritě Písma.

Ústní podání je to, co činí kázání mocnějším nástrojem, než je psané slovo. Slova na stránce jsou plochá a čtenář jim může dát tón a důraz, jak se mu zachce, ale mluvené slovo má nejen obsahový význam, ale posluchač navíc vnímá výšku i barvu hlasu, tempo, hlasitost, důrazy a především tón. Posluchač si okamžitě podvědomě vykládá verbální, vokální a vizuální složku sdělení, a tak se propracovává k významu, který chce mluvčí sdělit.

Když se kazatel soustředí například na konkrétní hřích, podle tónu svých slov může vyznít jako odsuzující a tvrdý či jako zlomený a empatický. Stejná slova mohou u posluchačů vyvolat radikálně odlišné reakce, a to právě podle toho, jakým tónem je kazatel předá.

Stejně jako všechny aspekty kázání, i správný tón si žádá trvalou pozornost. Existuje ale několik kroků, které mohou k vyrovnanějšímu a užitečnějšímu přístupu pomoci. Za prvé, sledujte při kázání ostatní a konkrétně analyzujte nejen to, jakým tónem hovoří, ale i to, co posluchačům sdělují. Vědomě hodnoťte tón i obsah jejich slov. Až si vyvinete citlivost na reakce ostatních, podívejte se na nahrávku vlastního kázání. Video nikdy nelže. Ukáže vám přesně to, co jste dělali a jak jste své kázání předali. Zdáte se navenek bázliví, arogantní nebo rozzlobení? Cítí vaši posluchači, že se ztotožňujete s jejich obtížemi, nebo je povýšeně soudíte z výšin kazatelny? Přitahuje je váš tón, nebo spíš odpuzuje? Buďte upřímní sami k sobě.

Jestli máte opravdu dostatek odvahy, požádejte někoho, kdo má zkušenost s kázáním nebo s vystupováním na veřejnosti, ať shlédnou nahrávku vašeho kázání a ohodnotí váš přednes. Požádejte je, ať jsou upřímní a upozorní vás na konkrétní části kázání, kdy váš tón nebyl správný, kde si obsah vašich slov a způsob vašeho přednesu navzájem neodpovídaly. Neobhajujte se a raději věnujte pozornost tomu, čeho si všimli. Na jejich vnímání záleží víc než na tom, co jste chtěli říct.

A nakonec, pokud jste ochotní čelit největší výzvě, jestli vám opravdu záleží na tom, jak zlepšit svoje kázání, jestli jste ochotni trpět a obětovat se, aby se váš kazatelský tón zlepšil, zbývá ještě nelítostná, ale o to účinnější metoda tréninku: požádejte o hodnocení vlastní manželku.

___________

Autor: Hershael W. York slouží jako Victor a Louise Lester profesor křesťanského kázání na Jižním baptistickém teologickém semináři a kazatel baptistického sboru Buck Run ve Frankfortu, Kentucky.