Nový zákon je plný pokynů ohledně učednického vedení věřících. Ale na několika místech se také zabývá konkrétně výchovou církevních vedoucích. Například Pavel říká Titovi „Proto jsem tě zanechal na Krétě, abys dal do pořádku to, co ještě zbývá, a ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti přikázal“ (Titovi 1:5). Poté popisuje, jací by starší měli být. Podobně říká Timoteovi, aby našel „věrné lidi, kteří budou schopni vyučit také jiné“ (2 Tim. 2:2).

Rád bych vám poradil na základě toho, jak jsem vyhledával, povzbuzoval a připravoval vedoucí ve své církvi, ať už proto, aby sloužili v mém sboru, nebo časem v dalších církvích. Mnohé z níže uvedeného jsou obecné principy pro výchovu učedníků. Požadavky na staršího uvedenými v Titovi 1 a 1. Timoteovi 3 by se nakonec měl vyznačovat každý křesťan, tedy kromě toho, že nemá být teprve nedávno obrácený a že má být schopen vyučovat. To znamená, že cíle učednické výchovy věřícího a budoucího vedoucího v církvi jsou povětšinou stejné.

Přesto chci klást na srdce zvláště starším, aby přemýšleli o tom, jak vychovávat budoucí starší. Je to jedna z vašich konkrétních povinností. Samuel Miller (1769–1850) jednou poznamenal:

Usiluj o to, aby sis získal a udržel vliv na mladé muže, ať už jsi kdekoliv. Jsou totiž nadějí církve a státu a ten, kdo je dokáže vést k moudrosti, ctnosti a zbožnosti, koná pro lidstvo velkou službu. Zaslouží si tedy vaši zvláštní a neúnavnou pozornost… Zkrátka, všemi křesťanskými způsoby se je snaž připoutat k sobě a své službě a povzbuzuj je v zájmu o záležitosti církve.

 

A nyní již k devíti principům výchovy vedoucích v církvi:

  1. Cílem tvého pastýřského vedení je vypěstovat v životě bratra biblické předpoklady pro službu

Je třeba začít s předpoklady, které Pavel stanovil Timoteovi a Titovi.

Usiluje-li kdo o biskupství, touží po dobré práci. Biskup tedy má být bezúhonný, muž jedné ženy, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan, ne rváč, nýbrž mírný, ne svárlivý nebo hrabivý. Má dobře vést svou rodinu a udržovat děti v poslušnosti se vší počestností. Neumí-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev? Nemá být teprve nedávno obrácený, aby nezpyšněl a neupadl do Ďáblova odsouzení. Musí však mít také dobré svědectví od těch, kdo stojí mimo, aby neupadl do pohanění a do Ďáblovy léčky. (1. Tim. 3:1-7; též Tit. 1:6-9)

Na uvedených ctnostech není nic mimořádného. Ale jak jednou řekl Don Carson, to, co dělají obyčejní křesťané, by starší měl dělat mimořádně dobře. Je vzorem celému stádu a obrazem zralosti pro všechny.

Občas se ptám mladých mužů, jestli uvažovali o službě staršího. Tážu se jich, jakmile s učednictvím začneme a vím, že to možná potrvá roky, než budou splňovat předpoklady pro službu starších. Zjišťuji tak, jestli usilují o službu a budování církve a pokud ne, tak proč? Což znamená, že tento seznam je dobrým nástrojem pro učednickou výchovu každého křesťana (krom toho, že má být schopný učit).

„Chci klást na srdce zvláště starším, aby přemýšleli o tom, jak vychovávat budoucí starší. Je to jedna z jejich konkrétních povinností.“

Nemyslím si však, že Pavlovým záměrem bylo předložit vyčerpávající seznam toho, jaký má starší být. Kupříkladu, nikde neříká „svědomitý čtenář Bible“ nebo „muž modlitby“, nicméně mám za to, že každý starší by takový být měl. Co se týče výchovy vedoucích obecně a zvláště pokud jde o muže, které bude sbor finančně podporovat, myslím, že bychom měli hledat někoho s přirozeným darem vedení. Chci podpořit a vyškolit muže, kteří o sobě říkají, že chtějí šířit křesťanství tam, kam já se nikdy nedostanu: V budoucnosti, až už tady nebudu.

Znamená to, že přestupuji příkaz z Jakuba 2:1 a někomu nadržuji? Nemyslím si. Jakub psal o nepatřičném upřednostňování bohatých. Ale to, že někdo rozlišuje špatně a lidi diskriminuje, neznamená, že všechny rozdíly jsou špatné. Pamatujte, že Pavel řekl Timoteovi, aby vyhledával „věrné muže, kteří budou schopni vyučit také jiné,“ a muže, kteří „usilují o biskupství“. Jsou tací, co usilují ze špatných důvodů, ale člověk, který vůbec neusiluje, předpoklady staršího nesplňuje.

Koneckonců, chceme muže pastorálně vést tak, aby splňovali požadavky kladené na biblického staršího. To je základ. A čím víc daný muž prokazuje přirozená obdarování, což je zřejmé zvláště z toho, že ho lidé následují, tím víc příležitostí k vedení mu poskytujte.

 

  1. Navykni si rozhlížet se kolem sebe

Jestli chceš vychovávat vedoucí, musíš se po nich neustále poohlížet.<0} Tento postoj bys měl zaujímat, zvláště pokud jsi starším. Anglikánský kazatel ze Sydney, Phillip Jensen, mluví o „chlapech, co stojí za pozornost“. Dokážeš jmenovat alespoň jednoho takového ze svého okolí? Ve výchově nových pastorů by se stávající pastoři měli chopit každé příležitosti. A celá církev by měla mít hlubokou důvěru, že Pán nové vedoucí vychovávat chce.

„Chci podpořit a vyškolit muže, kteří o sobě říkají, že chtějí šířit křesťanství tam, kam já se nikdy nedostanu: V budoucnosti, až už tady nebudu.“

V mnoha ohledech mám oči na šťopkách. Bavím se s lidmi v kongregaci. V neděli po bohoslužbě stojím ve dveřích a všímám si, co kdo říká a kdo se s kým baví. V každotýdenním fungování našeho sboru vytvářím mnoho příležitostí pro vyučování, aby se obdarovaní učitelé měli možnost projevit. Mám seznam členů sboru, a denně jej procházím v modlitbě, což mi přivádí na mysl možné další učedníky.

 

  1. Je potřeba, abys s lidmi trávil čas

Zásadní součástí výchovy budoucích vedoucích je trávení času s lidmi. Podobně jako Ježíš povolal učedníky, aby se k němu přidali na hoře, aby „byli s ním“. Žel, mnoho pastorů kolem sebe spíš staví hradby. Ti určitě nevychovají další vedoucí, rozhodně ne přímo. Netvrdím, že musíš být extrovert, ale pastor si musí umět najít příležitosti, aby trávil čas s dalšími potenciálními vedoucími svého sboru. List Hebrejům 13 vybízí církev k tomu, aby následovala příklad svých vedoucích. Ale jak to má dělat, pokud své vedoucí vlastně moc nezná? Podobně i Pavlova výzva k napodobování v sobě nese totéž – společně strávený čas.

Takže pastor si musí najít příležitosti k tomu, aby trávil čas s mladšími muži. Výbornou možností jsou společné obědy. Když mě manželka poprosí, abych skočil nakoupit, obvykle mě zalije ledový pot, protože se bojím, že nepřinesu ty správné věci (ale to je můj problém, ne její!) a tak s sebou často beru nějakého bratra, aby mi pomohl. Společný čas využívám k duchovnímu rozvoji daného bratra, který navíc nese podíl viny, pokud nenakoupím dobře. Do přípravy kázání zapojuji další muže tak, že při společném obědě přemýšlíme nad aplikací kázání a v sobotu večer jim ho nanečisto kážu. Nejen, že si zlepším kázání, ale poznám různé lidi blíž a mám příležitost je povzbudit.

Uvedené příklady se týkají mě, mé práce a mého rozvrhu. Zamysli se nad svým rozvrhem a učedníky do něj zapoj.

 

  1. Přistupuj k lidem s důvěrou

Pokud chceš s úspěchem vychovávat vedoucí, měl bys ke všem lidem přistupovat s důvěrou. Protože jsem žil na různých místech a cestoval jsem, vím, že ne všude lidé druhým důvěřují. Ale myslím si, že důvěra je vlastností lásky. Láska všemu věří a ve vše doufá (1. Kor. 13:7). Některé členy tvého sboru Bůh pravděpodobně obdařil velkým talentem. Ale aby se na to mohlo přijít, někdo do nich musí vložit důvěru, trochu jako úvěr. Dobří vedoucí nečekají, až se někdo osvědčí, aby mu teprve pak dali příležitost vyučovat. Ne, vidí záblesk něčeho, co by mohlo s trochou povzbuzení růst a prospívat. Poskytnou mladému učedníkovi úvěr a nechají ho jej utratit.

„Pokud chceš s úspěchem vychovávat vedoucí, měl bys ke všem lidem přistupovat s důvěrou.“

Mnozí vedoucí s dobrými úmysly se v těchto situacích chovají příliš konzervativně. Víc než jednou jsem byl svědkem toho, jak hlavní pastor nebyl schopen potvrdit správnost vedení nikoho kromě sebe. Zažil jsem laiky, kteří se stali staršími a pak za sebou zvedli padací most tak, aby se do hradu už nikdo nedostal, a to tak, že od potenciálních starších požadovali mnohem víc, než kdo kdy žádal po nich! Budeš dělat chyby. Nebude se ti dařit vše, na co sáhneš. Mně se taky vše nedařilo. Ale rozhodně ve vedení musím riskovat. Stojí to za to. Bůh je svrchovaný. Kristus postaví svou církev.  Tak nehraj při zdi a trochu zariskuj.

Na lidech ve shromáždění je, aby měli trpělivost s mladými muži ve vedení, protože budou dělat mladické chyby. Často ve sborech říkám, aby se nebáli postavit do vedoucí role lvíče. Možná oškrábe podlahy a poničí nábytek, ale když s ním budete trpěliví, získáte lva, který vás bude celý život milovat.

 

  1. Přenášej zodpovědnost

Tento a předcházející princip jsou spojené. Jak přistupovat k lidem s důvěrou? Tím, že na ně přeneseš část zodpovědnosti a příležitostí. To znamená několik věcí:

Dej lidem příležitost vést.

Veď si pro sebe seznam mužů ze sboru, kteří by podle tebe mohli být dobrými učiteli či modlitebníky, nebo by byli schopni vést bohoslužbu, nebo by se osvědčili jako učitelé v nedělní škole. Přenes na ně odpovědnost a tím je otestuj. Chci znovu říct, že vím, že někteří pastoři vnímají velmi silně svou povinnost chránit své stádo. „Ale Marku, Duch Svatý ustanovil biskupem mě.“ A já na to odpovídám:  Až zemřeš, příteli, sbor to zvládne.  A měl bys chtít, aby to zvládnul ještě lépe a trochu povolit otěže a připravovat další vedoucí na službu tím, že na ně přeneseš část odpovědnosti. Cílem není vybudovat tvé království. Cílem je připravit ostatní tím, že jim dáš příležitosti vést a vyučovat.

Prohrávej hlasování a výměny názorů

Přenést pravomoc také znamená částečně se vzdát kontroly. Pokud jsi k tomu svolný, je taky potřeba, abys byl ochotný prohrát hlasování nebo vždycky nemít poslední slovo. Všechno nemusí být podle tebe. Jestli nikdy nenecháš nikoho vést jinak, než jak to děláš sám, tak ho vlastně nenecháváš vést vůbec.  Takže možná budeš zklamaný, protože nebude vždycky po tvém, ale výhrou je, že povzbudíš ostatní vedoucí, aby vedli, což je nakonec mnohem lepší dlouhodobá investice (a to ani nemluvím o tom, že pro církev je velkým požehnáním čerpat z daru moudrosti dalších bratrů).

Pěstuj respekt k ostatním vedoucím

Před pár lety jsem stál na pódiu před sborem s pomocným pastorem předtím, než začalo studium Bible. Měl ho vést. Uvolněně jsme si povídali a jen tak z legrace jsem ho poklepal po hlavě (je menší než já). Ihned mě vzal stranou a laskavě, ale pevně mi řekl: „Marku, přestaň. Jestli chceš, aby mě lidé respektovali, nemůžeš se mnou před nimi takhle jednat.“ V tu chvíli se mi rozsvítilo. Samozřejmě! Musím s ním přede všemi jednat jako s vedoucím a snažit se o to, aby ho respektovali i lidé ve shromáždění.

 

  1. Dávej a přijímej zpětnou vazbu

Když začneš předávat druhým část své zodpovědnosti a příležitosti ke službě, je potřeba, abys jim nějakým způsobem poskytl zpětnou vazbu. To znamená: těm, které učednicky vedeš, ukazuj, jak dávat a přijímat zbožnou kritiku. Upřímně a citlivě bratrům řekni, v čem by se mohli zlepšit.

Když půjdeš příkladem v tom, jak přijímat zbožnou kritiku a budeš dávat najevo, že ji vítáš, sám budeš schopen lépe konstruktivně kritizovat druhé zbožným způsobem. Abych k tomu bratry povzbudil, snažím se přijímat kritické poznámky, aniž bych je vyvracel, i když s nimi nesouhlasím (ale ne vždy se mi to daří). Vyvracím je, když se mi zdá, že je daný komentář pro ostatní zavádějící (vede ke zmatku nebo špatnému učení). Pokud ale utnu veškerou konstruktivní kritiku od mladších mužů, zvláště když tvrdím, že ji vítám, bude všem jasné, že říkat mi věci do očí je marné (a taky trapné). A je mi to na škodu. Vždycky se ve službě můžu v něčem zlepšovat. Zpětná vazba, kterou jsem za posledních 20 let dostal, mi velmi pomohla se ve službě církvi zlepšit.

Kromě toho, že máme příkladně dávat a přijímat zbožnou kritiku, máme jít příkladem i ve zbožném povzbuzování. Pavel měl pro korintský sbor připraveno mnoho kritiky, ale svůj dopis začal tím, že za ně Bohu děkoval. Nemyslím si, že jim Pavel lichotil. Myslím, že jen uznával to, co v nich vykonal Bůh. Nemáme snad uznávat, že co pochází od Boha, Bohu patří? Nemáme druhé povzbuzovat tím, že jim řekneme, že vidíme projevy Boží milosti v jejich životech? Povzbuzováním by se budoucí vedoucí měli naučit vzdávat chválu Bohu.

Nejednou jsem si všiml, že zvláště mladí muži jsou přesvědčeni, že opravdové vedení spočívá v napomínání. Proto se k němu ve svých kázáních často uchylují. Ale nerozumí tomu, že se často dá mnohem více získat povzbuzováním. Někdy je bezesporu třeba napomínat. Ale když se snažíš druhé napravovat, v 80 nebo 90 procentech toho lze dosáhnout povzbuzením. Když se zamyslíš, kdo tě v životě nejvíc ovlivnil, nejspíš si uvědomíš, že to byli ti, co ti důvěřovali. Jak jednou řekl Henry Drummond: „Když se na chvíli zamyslíš, uvědomíš si, že lidé, kteří tě ovlivňují, jsou zároveň ti, co ti věří. V prostředí nedůvěry se lidé stáhnou do sebe, ale v prostředí důvěry duchovně rostou, jsou povzbuzení a zažívají obohacující společenství.“

„Nejednou jsem si všiml, že zvláště mladí muži jsou přesvědčení, že opravdové vedení spočívá v napomínání. Proto se k němu ve svých kázáních často uchylují. Ale nerozumí tomu, že se často dá mnohem více získat povzbuzováním.“

Když muži, které připravuji ke službě, povzbuzují či kritizují mě nebo druhé, hodně se dozvím nejen o daném tématu, ale i o nich. Je to jako když člověk stojí v obrazárně a místo na malby se dívá na lidi, kteří si prohlíží obrazy. Co je přitahuje? Co zdůrazňují? Věř, že když dáš prostor pro zpětnou vazbu, hodně to pomůže učednictví, zvláště pokud jsi pastor.

 

  1. Povzbuzuj zbožnou autoritu

Dnes lidé až příliš často nechápou, že zbožná autorita je veliké požehnání. Součástí přípravy nových vedoucích má být i vyučování o zbožné autoritě a také její pěstování. Ježíš bezpochyby své učedníky o správném užívání autority vyučoval (Mt 20:25-27).

Náš padlý svět však autoritu zneužívá a o autoritě, která je užívaná správně, lže. Satan vlastně Adamovi a Evě nalhal, že Bůh by je nemohl milovat a zároveň jim něco odepřít.

Pravou podstatu autority jsem pochopil před lety, když jsem kázal z 2. Samuelovy. Davidova „poslední slova“ mě ohromila:

  1. Sam 23:3-4: „Ten, kdo vládne lidem spravedlivě, ten, kdo vládne v bázni před Bohem, je jako svítání, když vychází slunce, ráno bez oblaků, od jeho záře po dešti vyrůstá tráva ze země.“

Správně vykonávaná autorita přináší požehnání těm, kdo jsou pod ní. Stará se o ně. Lidé tíhnou ke zdravým autoritám, k těm, co se pro dobro druhých rozdají, místo toho, aby je využívali. Všimněte si, jak se daří rodinám, které vedou dobří rodiče nebo mužstvům s dobrým trenérem.

Když pastoři zneužívají svou autoritu, páchají hřích nevídaného rouhání, hřích, který nepředstavitelně ničí.

„Když pastoři zneužívají svou autoritu, páchají hřích nevídaného rouhání, hřích, který nepředstavitelně ničí.“

Když si kazatelé evangelia prosperity kupují soukromé tryskáče za desítky milionů dolarů, dávají najevo něco neskutečně zvráceného a ďábelského. Potvrzují lež, kterou šeptal Satan do ucha Adamovi a Evě. Lež, že ten kdo má autoritu, ji může zneužívat na úkor druhých a ke svému prospěchu.

Ale Král na kříži ukazuje, že zbožná autorita vypadá právě opačně.

Ježíš učil učedníky o zbožné autoritě a sám jim ukazoval, jak vypadá v praxi, a totéž musíme ukazovat mužům, které vedeme, i my.

 

  1. Vyžaduj, aby měli jasno

Vedoucí v církvi musí umět vykládat doktrínu a další pravdivé nauky velmi jasně. Vyplývá to z toho, co Pavel učil Efezské vedoucí ve 20. kapitole Skutků. Totéž předpokládal i v listu Timoteovi a Titovi.

Vedoucí musí mít jasno v tom, co je pravda. Vedoucím se má stát člověk, který dokáže přirozeně odpovídat na otázku, „Proč?“. Musí dokázat jasně odpovídat především na základní teologické otázky a evangelium, doktríny, které odlišují tvou církev od ostatních, a také biblické nauky, které nemá svět v lásce nebo je zpochybňuje.

 

  1. Pěstuj prostředí pokory

Všech osm předchozích zásad vyžaduje prostředí pokory. Křesťanské učednictví závisí na takové pokoře, která odmítá závidět.

Určitě ze mě nečiší pokora, když hledím na službu druhého a říkám si buď: „To bych zvládl lépe,“ nebo si sklíčeně říkám: „Takhle dobře bych to nikdy nezvládl.“. Bůh vykonává skrze různé lidi různé dobré věci. Jsme jako rozmanité nástroje v orchestru, a dobrý vedoucí pomáhá každému zaujmout své místo. Proč by trombón záviděl bubnu? Můžeme si vychutnat zvuk obou.

„Na mou službu lze pohlížet i tak, že církev připravuji na dalšího pastora.“

Pěstovat prostředí pokory také znamená bojovat proti strachu z lidí. A to tak, že se učíme mít bázeň před Hospodinem. Před začátkem stáže pro pastory si zájemci o ni musí přečíst knihu od Eda Welche – Když jsou lidé velcí a Bůh malý (When people are big and God is small).  Jestli tu knihu neznáte, vřele ji doporučuji. Každý budoucí vedoucí by se měl naučit rozeznat, kdy se bojí lidí. Někdy to poznáme na novém stážistovi, když přijde k nám do sboru a má pocit, že ho ostatní schopní vedoucí ohrožují. Ale já chci, abychom měli co nejvíc schopných vedoucích. Na mou službu lze pohlížet i tak, že církev připravuji na dalšího pastora.

Obecně platí, že pokora nás vede k tomu, abychom mluvili, když mluvit máme a mlčeli, když máme mlčet. Pomáhá nám, abychom měli zároveň soucit i hroší kůži. Toužím vidět, jak Boží církev vzkvétá díky tomu, že má mnoho pokorných vedoucích. A myslím, že se to nestane, pokud já pokorný nebudu.

Když mě Bůh používá k učednickému vedení ostatních, je to radost. Co ti brání, aby ses tomu věnoval i ty?

 

Poznámka editora:  Článek vznikl úpravou 10. kapitoly („Výchova vedoucích“) z nové knihy Marka Devera Vedení učedníků: Jak pomoci druhým následovat Ježíše (Discipling: How to Help Others Follow Jesus; Crossway 2016).

Mark Dever vede baptistický sbor Capitol Hill Baptist Church ve Washingtonu D. C. Napsal mnoho knih včetně titulu Devět známek zdravé církve (Nine Marks of a Healthy Church). Více se o něm můžete dozvědět na adrese: https://www.9marks.org/. Můžete sledovat i jeho twitterový účet: https://twitter.com/MarkDever.