Před několika lety se mi naskytla příležitost jet se svým synem na školní výlet. Bylo to v Kalifornii, jeli jsme tenkrát na třídenní exkurzi tam, kde se v 19. století odehrály události dnes známé jako zlatá horečka. Součástí výletu byla návštěva několika dolů. Dozvěděli jsme se, jak se tenkrát zlato těžilo, jakým způsobem jej čistili a následně používali jako platidlo. Na konci výletu jsme se vydali k řece, vyzkoušet si rýžování na vlastní kůži.

Můj syn byl, stejně jako jeho spolužáci, nadšený, když viděl cosi se blýsknout na dně řeky. Ale po bližším prozkoumání se ukázalo, že se jednalo o minerál zvaný pyrit, kterému se také přezdívá kočičí zlato. Dětem se to zdálo jako zlato. Mělo to stejnou barvu a stejně se to třpytilo, dokonce to našly v oblasti kolem zlatých dolů z 19. století. Ale zkušení a znalí zlatokopové věděli, že pravé zlato se od obyčejného pyritu značně liší. K tomu však museli být schopní správně rozlišovat.

Stejně jako zlatokopové v Kalifornii, také křesťané potřebují schopnost rozlišovat. Každý den čelí křesťan mnoha rozhodnutím: různé situace vyžadují náš úsudek, čemu se máme vyhnout, a kterých příležitostí naopak využít, na co si dávat pozor, jaká učení pozorně prozkoumat a jak se v tom všem moudře zachovat. K tomu všemu musíme být schopni rozlišovat.

Šalamoun, jež by nejmoudřejší ze všech lidí, vyjma našeho Pána Ježíše Krista, žádal Boha v modlitbě o jedinou věc – o vnímavé srdce, aby mohl soudit Boží lid a dokázal rozlišovat mezi dobrem a zlem (1 Kr 3:9). Šalamoun věděl, že pokud má vést Boží lid a sám moudře žít, bude se muset naučit, jak rozlišovat.

Jak často, žádáme my, křesťané, Boha o dar schopnosti rozlišovat? A v jakých situacích Pána o tuto schopnost prosíme? Moudrý muž a moudrá žena bude toužit po srdci, jež je schopné rozlišovat mezi dobrem a zlem.

Písmo používá pro rozlišování mnohá synonyma. Ale jednoduše řečeno rozlišování je schopnost poznat pravdu od lži, poznat to co je nejlepší od toho, co je dobré. Jak řekl Charles Spurgeon: „Nejde jen o schopnost poznat správné od toho, co je špatné, musíme také vědět, jak rozeznat správné od téměř správného.“ Jay Adams popisuje rozlišování jako schopnost rozeznat Boží cesty a Boží myšlenky od všech ostatních.

Písmo nás varuje před falešným učením a falešnými učiteli, kteří se v posledních dnech budou snažit pošpinit pravdu. To jsou dny, ve kterých žijeme. Dnes, víc než kdy jindy, musí být Církev schopná správně rozlišovat. V době, kdy se hranice mezi černou a bílou slévají v odstíny šedi, musí křesťané tím více usilovat o růst v rozlišování.

Ježíš napomínal ty, kteří uměli rozpoznat přicházející počasí, ale nedokázali posoudit znamení času (Matouš 16:1-3). Duchovně byli nevyspělí, jako ti, které autor knihy Židům v 5. kapitole napomíná slovy: „Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného.“ Zanedbávat tedy růst v této oblasti je známka duchovní nevyspělosti a podle Božího slova se jedná o hřích.

Rozlišování je dovednost, bez níž se vyspělý křesťan neobejde, ale která zároveň vyžaduje čas a úsilí. Přijměte, prosím, naše pozvání na 5. ročník Biblické konference, která se bude 10. – 12. června konat v Kroměříži. Je naší touhou, abychom jako křesťané společně ve schopnosti rozlišovat rostli. Jako pokladník musí poznat falešnou bankovku a zlatokop kočičí zlato, tak i křesťané musí vědět, jak rozeznat klam. Bůh od nás rozlišování vyžaduje, a proto o ně musíme usilovat. Poddáme-li se Božímu výcviku v této oblasti, poplyne nám, k Jeho slávě, mnohé požehnání.

______

autor: Dr.Lance Roberts je starším ve sboru Bratrské jednoty baptistů v Kroměříži, kde mimo jiné slouží i jako ředitel Českého biblického institutu.