„Vše začíná u Boha. Vidíme jeho dílo a působení ve světě – ve stvoření, v záchraně a v prozřetelnosti. Je zde neomylná kniha, Bible, napsaná prostými muži unášenými Duchem Svatým. Boží povolání, tajemství prozřetelnosti, rodina, církev, touha, potěšení, povinnost. Zrodí se kazatel…“
„Máme přístup. Bůh očekává, že se skrze víru upneme na jeho Syna a budeme s důvěrou předstupovat před jeho trůn. Náš Bůh naslouchá. Slyší naše modlitby. Na co čekáte?“
„Ježíš promlouval ke zmateným učedníkům způsobem, který i přes uplynulá staletí upevňuje také naši vrtkavou radost. A ne náhodou, byl to jeho záměr: „Toto jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a aby vaše radost byla naplněna“
„Co znamená, že Kristus za mě zemřel? Když byl místo mě přibit na dřevo, kde mu selhávaly plíce a tekla jeho krev, co mi tím vydobyl?“
„Ježíš předpokládá, že pravda – tedy důvody, argumenty, fakta – ovlivňují naše emoce a formují je. Úzkost je emoce. Nevychází z našeho rozhodnutí. Nerozhodujeme se pro ni dobrovolně. Prostě se nás zmocní. Ježíš v 6. kapitole Matouše staví proti úzkosti pravdu, fakta, zaslíbení a důvody.“