Jinými slovy, teologie je praktická – a to obzvláště dnes. Dříve, když nebyly diskuze a vzdělání tak časté, bylo třeba možné obstát s pár jednoduchými představami o Bohu. Dnes je tomu ale jinak. Všichni čtou a slyší, o čem se diskutuje. To znamená, že jestli se nevěnujete teologii, výsledkem nebude, že nebudete mít žádné představy o Bohu [tedy žádnou teologii]. Bude to znamenat, že jich budete mít mnoho, a to nesprávných — špatných, popletených a překonaných představ. — C. S. Lewis —

Správně chápaná teologie není okrajovou součástí křesťanské víry; jedná se o zdroj, sílu a podstatu živé víry. Jak slavně řekl A. W. Tozer: „To, co se nám vybaví, když přemýšlíme o Bohu, je na nás vůbec to nejdůležitější“ (Poznání Svatého, s. 1, překlad podle originálu). Právě to je jádrem teologie – následovat Boha v tom, že si myslíme Boží myšlenky. Skutečná, pravdivá teologie znamená myslet si o Bohu biblicky informované myšlenky. Teologie není akademickou disciplínou poskládanou z esoterických termínů. Zdravé učení je tím, co dává život a sílu každému z Božích dětí, které bylo oživeno v Kristu.

Je smutnou realitou, že tento náhled na teologii často chybí. Dokonce i mezi pastory, kteří jsou voláni k tomu, aby vedli ve zdravém učení, často panuje představa, že teologie je vůči „skutečné práci služby“ jakýmsi způsobem druhořadá. Evangelizace, učednictví, bohoslužby a církevní růst se stavějí nad „teologii“. Je tomu tak proto, že se pastoři domnívají, že jednotlivé činnosti a postupy církve jsou na teologii nezávislé. Problémy, které s sebou nese taková lhostejnost vůči učení, nemusí být hned viditelné, ale časem se jasně projeví.

Právě tohle si uvědomoval apoštol Pavel, a proto v 1. Timoteovi 4:16 píše: „Dávej si pozor sám na sebe a na učení. V tom setrvávej. Neboť budeš-li to činit, zachráníš jak sám sebe, tak ty, kdo tě poslouchají.“ Věrní pastýři i ovce, které rostou ve víře, se drží Pavlova modelu a teologii odpovídajícím způsobem zdůrazňují, protože právě ona je tím, co vede a pohání jejich duchovní život. Když věnujeme pozornost tomu, co nám ukazuje Nový zákon, je faktem, že pokaždé když apoštolové dávají praktické pokyny, čerpají při tom z hlubokých teologických pramenů.

Právě tohle tvrdí Mark Dever v předmluvě ke své knize na 1. list Korintským (Twelve Challenges Churches Face). Dever zdůrazňuje, že Pavlův list se věnuje nápravě korintského sboru, a píše:

Když se [Pavel] vypořádával s většinou obvyklých problémů (rozdělení v církvi, světskost, sobectví a další), jeho odpovědi byly hluboce teologické. Pavel vyzýval korintský sbor, ať je jednotný, ne rozdělený, ať je svatý, ne světský, ať je milující, ne sobecký. To není nic překvapivého. Překvapivé ale je, jak s Korinťany argumentoval. Vyzýval je, ať se zřeknou rozdělenosti, protože Bůh je jeden. Vyzýval je, ať se zřeknou hříchu, protože Bůh je svatý. Vyzýval je, ať se zřeknou sobectví, protože Bůh je milující. Předpoklad, na němž toto uvažování stojí, není, že by se církev měla řídit seznamem pravidel duchovní etikety a dobrého vychování, ale že by měla být živým odrazem živého Boha. Je jen jediný Bůh. Tento Bůh je svatý a v lásce nám dal sám sebe. Jeho církev by tedy proto měla odrážet Jeho charakter; měli bychom být jednotní, svatí a milující, jinak o Něm lžeme! To je velmi mocná myšlenka. (10).

Opravdu. Síla, která vede k proměně a ke zdraví církve, neexistuje bez teologie. Jak vidíme z Deverova pozorování, Pavlův přístup k církvi je hluboce teologický. A sbory, které touží nést trvalé ovoce, se musí odevzdat teologii, protože dobré ovoce vychází jedině ze zdravého učení.

Je proto na místě, aby ti, kterým je Kristus drahý a kterým je drahá jeho církev, věnovali pozornost teologii i praxi. Je to stejné jako v manželství; tyto dvě stránky se od sebe nedají oddělit. Teologie (to, co si o Bohu myslíme) musí vždy vést ke zbožným skutkům, zatímco skutky (to, co děláme, abychom Pánu sloužili) musí vždy jít v souladu s biblickou pravdou a stát na ní. Právě proto není teologie jakýmsi okrajovým zájmem pro pár jedinců. Teologie je pro každého z nás. Jak řekl jeden ze starších svatých v mém minulém sboru: „Všichni máme být teologové. To jsem dosud nevěděl.“

Jak smutný názor – že teologie je pouze pro profesionální teology. Proto je na nás, kdo si ceníme teologie, abychom zdůrazňovali její důležitost pro církev a to, jak praktická je. Neboť budeme-li to činit, zachráníme jak sami sebe, tak i ty, kdo jsou okolo nás.

Soli Deo Gloria,

David Schrock