Charles Spurgeon (1834-1892) strávil většinu druhé poloviny devatenáctého století jako baptistický  pastor v Londýně. Je jednou z nejznámějších postav křesťanské historie, přičemž dnes ho známe především jako Knížete kazatelů.

Rychlé elektronické prohledání Spurgeonových materiálů ukazuje, že často hovořil o rodinném uctívání, které také nazýval rodinnou modlitbou. „[Rodinná modlitba] je pro mě natolik důležitá,“ řekl, „že nemám slov, kterými bych dostatečně vyjádřil, jakou hodnotu pro mě má.“[1]

Někteří si mohou myslet, že Spurgeon žil v poklidnější době, která mu umožňovala trávit více času rodinným uctíváním, než jak jsou na tom křesťané dnes. Značnou část výzkumu pro můj doktorát filozofie, jsem strávil zkoumáním Spurgeonova života a jeho pastorační služby, a mohu potvrdit, že tomu tak rozhodně není.

Spurgeonova autobiografie, tak jako mnoho očitých svědků, nám dosvědčí, že Spurgeon…

  1. byl ve své době pastorem největší evangelikální církve na světě (s více než šesti tisíci aktivních členů),
  2. kázal téměř každý den,
  3. zařizoval redakční práci při týdenním vydávání svých kázání, a tak
  4. napsal a vydal (ve čtyřiašedesáti svazcích Metropolitan Tabernacle Pulpit) největší sbírku prací jediného autora v anglickém jazyce,
  5. napsal dalších sto dvacet knih (tedy jednu knihu každé čtyři měsíce, což činil po celou dobu své dospělosti),
  6. řídil více než šedesát šest různých služeb a organizací (jako byl seminář pro pastory, který sám založil),
  7. byl editorem měsíčníku („The Sword and the Trowel“),
  8. obvykle každý týden přečetl pět knih, z nichž mnoho zrecenzoval pro svůj časopis, a
  9. každý týden napsal namáčecím perem pět set dopisů.

A já si myslím, že jsem zaneprázdněný! Pět set rukou psaných dopisů? Já nedokážu za týden napsat 500 tweetů! A to ani kdybych jen kopíroval verše z Bible!

Bůh dal Spurgeonovi výjimečnou schopnost pracovat a být produktivní. A přece, i přes nekončící a nesmírně náročné požadavky své služby odložil každý večer v šest hodin svůj seznam úkolů, se kterým by se dnes vyrovnal skutečně jen málokdo, a svolal svou manželku, své dva syny a všechny ostatní, kdo byli u něj v domě, pro čas rodinného uctívání.

Jeho manželka Susannah nás po Spurgeonově smrti nechává nahlédnout do jejich společného života s jejich dvojčaty, z nichž z obou se stali pastoři:

Když jsme dojedli, přesunuli jsme se do studovny, abychom společně jako rodina uctívali. A právě tehdy byly modlitby mého milovaného pozoruhodně prodchnuté něžnou dětskostí, duchovním patosem a intenzivní oddaností. Zdálo se, že přichází k Bohu tak blízko, jako malé dítě k milujícímu otci, a často jsme až plakali, když takto tváří v tvář mluvil s Pánem.[2]

Jeden ze Spurgeonových hostů napsal:

„Jednou z nejvíce nápomocných hodin mých návštěv ve Westwoodu byla hodina rodinné modlitby. V šest hodin se celá domácnost shromáždila ve studovně, aby společně uctívala. Tento čas většinou vedl sám pan Spurgeon. Pasáž, kterou jsme četli, vždy doprovodil svým výkladem. Ach, jak úžasně nápomocná, přátelská a milostivá byla jeho slova. Zvláště dobře si pamatuji, jak četl čtyřiadvacátou kapitolu Lukáše: „Ježíš sám se připojil a šel s nimi.“ Jak sladce mluvil o tom, že Ježíš je s námi, ať jdeme kamkoliv. Připojuje se k nám nejen při zvláštních příležitostech, ale jde s námi, ať konáme jakékoliv dílo… A poté, jak plné krotkého naléhání, průzračné důvěry k Bohu a svět objímajícího soucitu byly jeho modlitby… Jeho veřejné modlitby byly inspirací a požehnáním, ale jeho modlitby s rodinou pro mě byly ještě úžasnější. … Když se pan Spurgeon skláněl před Bohem v rodinné modlitbě, zdál se být ještě majestátnější, než když uchvátil tisíce posluchačů kouzlem svého řečnického umění.“[3]

Možná že neznáte nikoho, kdo je tak zaneprázdněný a má tolik povinností jako vy, ale dokážete s upřímností říci, že máte více povinností než Spurgeon?

I přesto, že měl nespočet důležitých povinností, pro Spurgeona byla výsada a radost rodinného uctívání nejvyšší prioritou. Jak je to s vámi?

_________

Don vydal knihu o rodinném uctívání s názvem Family Worship: In the Bible, In History and In Your Home.

[1]          C. H. Spurgeon, „Hindrances to Prayer“; Metropolitan Tabernacle Pulpit, sv. 20, (London: Passmore and Alabaster, 1874; přetisk, Pasadena, TX: Pilgrim Publications, 1981), 506.

[2]          C. H. Spurgeon, C. H. Spurgeon’s Autobiography. Susannah Spurgeon a J. W. Harrald (sb.). (London: Passmore and Alabaster, 1899; přetisk, Pasadena, TX: Pilgrim Publications, 1992), 64.

[3]          Arnold Dallimore. Spurgeon: A New Biography (Edinburgh: The Banner of Truth Trust, 1985), 178-179.