Archiv autora: Martin

Jednoduchost v kázání

Již král Šalamoun v knize Kazatel říká: „Píše se tolik knih, že to nebere konce“ (12:12). Existuje jen málo oblastí, o kterých toto tvrzení platí více než o kázání. Počet knih, napsaných za účelem pomoci kazatelům lépe kázat, je tolik, že by mohly naplnit malou knihovnu. Vydáním dalšího krátkého pojednání se pouze snažím dotknout jednoho aspektu této oblasti. Nesnažím se předstírat, že se budu zabývat obsahem a účelem kázání. Záměrně ponechávám stranou aspekty kázání, jako je vážnost, aplikace, živost, přívětivost a podobné faktory a také se nebudu věnovat porovnávání výhod a nevýhod kázání s písemnou přípravou a bez ní. Budu se snažit, abych se držel pouze jednoho aspektu, který má mnohem menší uznání, než si zaslouží. Tímto aspektem je jednoduchost jazyka a struktury textu kázání. O jednoduchosti v kázání bych měl být schopen svým čtenářům něco málo říci především díky svým zkušenostem. Má služba začala před 45 lety na jedné venkovské farnosti, kde jsem strávil podstatnou část své služby tím, že jsem kázal zemědělcům a jiným pracovníkům. Moc dobře znám onu velkou obtíž, kterou je udržení pozornosti těchto posluchačů a ujištění se, že všemu dobře rozumí. Po stránce jazyka a formy kázání bych mnohem radši kázal pro Oxford nebo Cambridge, pro spolky prvotřídních právníků nebo pro komory parlamentu než pro zemědělsky orientované shromáždění v parném letním odpoledni. Slyšel jsem o zemědělci, který si užívá neděli více než ostatní dny...

Číst dále...

Může být výkladové kázání nudné?

Několik nedávných výzkumů ukázalo, že poslech průměrného výkladového kázání má velmi blízko k soutěži v zívání. Mnoho návštěvníků dnešních sborů považuje výkladové kazatele za podivíny, kteří stojí před hloučkem lidí a suše recitují abstraktní poučky z akademických komentářů, zatímco jejich posluchači spí s otevřenýma očima. Nejupřímnější modlitba v takových sborech je tichá prosba, ať už to skončí. Samozřejmě, jakýkoliv kritik výkladového kázání, je obvykle odkázán na 2. Timoteovi 4:3 v naději, že si uvědomí, že jeho negativní postoj ve skutečnosti pohání podvědomá touha slyšet to, co se mu zamlouvá. Jinými slovy, posluchač se dozví, že jestliže je kázáním méně než ohromený, zjevně má on sám nějaký problém. Ale je to skutečně tak? Co je špatného na tom, když lidé touží po kázání, které bude poutavé, mocné a životadárné? Svědčí jejich kritická slova skutečně o skrytých světských touhách? Jejich kritika nám ve skutečnosti může pomoci vypořádat se se špatnými představami o tom, co je skutečný charakter výkladového kázání. Výkladové kázání rozhodně není nudné. Naopak, mělo by být kázáním, které se ze všeho nejvíce dotýká duše člověka. Pamatujme na to a pojďme se společně podívat na pět prvků, které by měly charakterizovat každé výkladové kázání: Výkladové kázání musí být mocné. „Mé slovo a má zvěst nespočívaly v přesvědčivých slovech lidské moudrosti, ale v ukázání Ducha a moci“ (1. Kor 2:4). Žádný kazatel nechce být nudný. V praxi si však mnozí z...

Číst dále...

Ujmi se svého úkolu: výklad biblického textu

Exegeze je při výkladovém kázání natolik důležitá, že není možné její význam přecenit. Každému skutečnému výkladu musí předcházet náležitá exegeze. Bez exegeze není výklad. Tím, čím jsou pevné základy pro velkou budovu, je exegeze pro výklad. Exegeze v tomto smyslu drží celou konstrukci kázání. Správné rozdělení biblického textu je základem pro to, aby mohl být správně kázán. Právě tak je pro kazatelnu exegeze důležitá. Když mluvíme o exegezi, co tím myslíme? Tento výraz je přepisem řeckého slova exēgesis, které znamená vysvětlení či výklad. Exegeze je podstatné jméno, které v Novém zákoně nenajdeme. Nicméně, slovesný tvar (exēgeomai) vidíme v Novém zákoně šestkrát. Jedná se o složené slovo, které kombinuje hēgeomai, které znamená „vést“, s předponou ek, která znamená „z něčeho“. Doslova tedy znamená „vést z něčeho“. Jde tedy o vyvedení smyslu z Písma. Ukáže nám to krátký přehled: Exēgeomai vidíme v Janovi 1:18, kde čteme, že Pán Ježíš „vysvětlil“, kým Bůh je, a vyložil nám, co dělá a říká. Čteme, že Kleofáš a jeho společník začali „vypravovat“, co je Kristus učil (Lukáš 24:35). To znamená, že učedníkům přesně popsali, co se stalo, když se jim zjevil. Podobně Kornelius „vylíčil“ Petrovi, co ve své vizi viděl (Skutky 10:18). Stejně tak Pavel a Barnabáš „vypravovali“ Jeruzalémské radě, co Bůh udělal na jejich první misijní cestě (Skutky 15:12). A znovu, vidíme, že Šimon „líčil“, jak Bůh obrátil pohany v Galácii (Skutky 15:14). Také...

Číst dále...

Co je výkladové kázání?

Mnoho lidí hovoří o výkladovém kázání, ale jen pár z nich chápe, co tento pojem znamená. A ještě méně lidí ho praktikuje. Mnoho pastorů se pokouší jen o něco málo více, než je filozofování z kazatelny. Jiní jen moralizují, vyprávějí o politice nebo prostě vyprávějí příběhy. A důvod je prostý – buď nevědí, co od nich Bůh při kázání jeho Slova vyžaduje, nebo ztratili důvěru v moc Slova vykonat své dílo. Ať už je situace jakákoliv, Philip Ryken varuje: „Jejich sbory jen výjimečně slyší hlas Božího Ducha, jenž hovoří skrze Písmo. Je to prosté – postkřesťanská církev už nevěří v moc biblického kázání.“ V době, kdy je biblické kázání ztraceným uměním, je důležité, abychom si vyjasnili, co vlastně biblické kázání je. To je jediná cesta, jak ho můžeme získat zpět. Co je výkladové kázání? Slovo „výkladové“ je přídavným jménem, které popisuje konkrétní druh kázání – výkladové kázání. Toto slovo samo o sobě znamená „vysvětlující, vykládající“ či „komentující“. To znamená, že výkladové kázání je především vysvětlujícím kázáním – kázáním, které z kazatelny vykládá biblickou pasáž. Jedná se o kázání založené na Bibli, které pečlivě vysvětluje text Písma, správně ho vykládá a přesvědčivým způsobem ho relevantně aplikuje. Tento přístup ke službě za kazatelnou je zřetelně a jasně biblický. Výkladové kázání logickým a jednotícím způsobem přináší zdravý a jasný výklad biblického textu, a tak ukazuje jeho praktičnost a relevantnost pro každodenní život....

Číst dále...

Archiv článků

Přihlášení se do zpravodaje