Archiv autora: Mojmír Adámek

16 klíčů k úspěšným setkáním starších

Nepodceňujte důležitost vašich setkání Setkání starších jsou kriticky důležitým nervovým centrem místní církve. Mají hluboký vliv na duchovní zdraví sboru. Tato setkání tříbí křesťanský charakter, budují morálku celé skupiny, poskytují pastorační vykazatelnost, ostří vůdcovské schopnosti, zapalují moc modlitby a jsou prostorem pro výchovu budoucích starších. Ukazujte svým postojem a chováním na Krista Hříšné postoje vedou k nepříjemným setkáním; kristovské postoje vedou k produktivním a uspokojivým setkáním. Kristův pokorný přístup by měl pronikat každým setkáním a měl by utvářet přístup každého účastníka. Nové přikázání lásky ustanovuje standard chování i pro setkání starších, a proto starší musí ke svým spoluslužebníkům přistupovat jako k bratrům v Kristu. Za každé setkání přijměte osobní zodpovědnost Když každý účastník přijme zodpovědnost za nutné úkoly a rozhodnutí, setkání budou mnohem efektivnější. Konkrétně to znamená: Pomoci skupině držet se probíraného tématu Dobře naslouchat, a pokud je to nutné, požádat o vyjasnění Vyjadřovat názory bez toho aniž byste si nárokovali celou debatu Pilně usilovat o to, aby skupina došla k rozhodnutí Ochotně přijímat přidělené úkoly a plnit je Vyhněte se manipulaci Lidé, kteří jsou manipulativní, znehodnocují svůj vlastní charakter, vytvářejí mezi kolegy atmosféru nedůvěry, poškozují vztahy, povzbuzují druhé k manipulování, dávají prostor Satanovi a otevírají se dalšímu klamu. Pokud však starší říkají pravdu otevřeně a s láskou neplýtvají zbytečně energií na prosazování skrytých úmyslů, politikaření a pomluvy. Před rozhodnutím si vždy zjistěte fakta Při rozhodování, vypořádávání se s dohady...

Číst dále...

Děsivé, nepřijatelné ticho

Když jsem poprvé četl evangelia, opakování, které jsem viděl, mě mátlo. Proč se stejnému příběhu věnovat čtyřikrát? Ale právě prostřednictvím tohoto opakování jsem se hluboce zamiloval do Ježíše. Evangelia mě zvala dál, povzbuzovala mě, abych se Boha ptal, abych byl součástí Jeho příběhu. Požadovala, abych byl k sobě i k Bohu čestný a otevřený. Bylo to něco úplně jiného, než co jsem do té doby zažil. Dokonce jsem zpochybňoval Stvořitele samotného. Jak mohl něco takového udělat? Jaký Otec by mohl nechat svého Syna, aby byl mučen, pokořován a ukřižován? To, co mě trápilo nejvíce, bylo, když Syn volal ke svému Otci: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?“ (Matouš 27:46). A jakou odpověď dostal Syn od Boha Otce? Vůbec žádnou. Přijatelné ticho Bibličtí učenci někdy toto „ticho z nebes“ vysvětlují jako Otcovu nutnou reakci, jelikož Syn se ve skutečnosti stal hříchem (2. Korintským 5:21). Neposkvrněný Beránek Boží se stal hříchem za ty, kdo ho zradili a ukřižovali. Stal se hříchem za vás… a za mě. Tohle bolestivé ticho může také ukazovat na Otcovu nesmírnou bolest z toho, jak jeho Milovaný trpí. Tak nebo tak, je to ticho, které dokážu pochopit a přijmout. Je ale i jiné ticho, které však přijmout nemohu. Církev, kterou Západ nezná Já a moje žena se už více než dvě desítky let věnujeme misijním cestám, díky kterým jsme se tváří v tvář setkali s...

Číst dále...

Proč děti křesťanů opouštějí víru

Jen máloco je smutnější než vidět lidi, kteří dříve vyznávali víru, jak vše opouštějí a nechávají za sebou. Obzvlášť to platí, když tito lidé vyrostli v křesťanských domácnostech, když je vychovávali zbožní rodiče. Tyto děti dostaly tolik příležitostí, aby vložily svou víru v Ježíše, ale rozhodly se k němu raději obrátit zády. Proč by někdo činil tak tragickou volbu? Před několika lety vypracoval Tom Bisset studii, která se zaměřila na lidi, jež opustili víru. Chtěl však, aby tato studie byla něčím mnohem víc než jen statistickou analýzou, a tak si s těmito lidmi sedl, mluvil s nimi a ptal se je na podrobnosti – kdy, proč a jak opustili svou víru. Když svůj výzkum zkompiloval, došel ke čtyřem nejdůležitějším důvodům, proč lidé vychovaní v křesťanských rodinách posléze křesťanství opouštějí. Odcházejí, protože mají nezodpovězené otázky ohledně víry, které je matou a znepokojují. V zásadě začnou pochybovat, že křesťanství má přesvědčivé odpovědi na těžké otázky ohledně vědy, utrpení, sexuality a řady dalších klíčových témat. Jejich pochybnosti mohou být intelektuální nebo akademické, teologické či praktické. Ať tak nebo tak, nakonec usoudí, že křesťanství nemá pravdu pro ty, kdo ji hledají, že jeho odpovědi jsou nesmyslné, nerealistické nebo prostě špatné. Odpovědi a tvrzení křesťanství jim už nestačí, a tak si raději vyberou „intelektuální upřímnost“ a hledají jinde. (Řešením tohoto problému je věnovat se s našimi dětmi obtížným otázkám a ukázat jim, že křesťanství...

Číst dále...

Devět tipů ohledně sebekázně od Johna MacArthura

Sebekázeň je nepochybně jednou z nejtěžších věcí. Jako mladý kazatel vždy hledám rady u mužů a žen, kteří žili velmi ukázněné životy. Nedávno jsem procházel písemné práce z doby, kdy jsem byl na semináři, a našel jsem krátký článek od Johna MacArthura, kde odpovídá na tuto otázku:

Číst dále...

Dědictví jednobodového kalvinismu a lhostejného církevnictví

Ať už ze strachu, nebo z neznalosti, početná část křesťanské církve se vyhýbá novozákonnímu učení o tom, že úsilí o čistotu v tomto životě je nutné pro vstup do života příštího. Tohle je jeden z řady důvodů, proč se křesťanský život v Novém zákoně jeví tak nádherně vážný, zatímco značná část dnešního křesťanství se zdá být nedbalá a rozpustilá. Ani ten jeden bod jsme nepochopili Já sám jsem vyrostl jako jeden z několika milionů „jednobodových kalvinistů“, kteří i tento jeden bod nepochopili „jednou spasen, provždy spasen“. Většinou to znamenalo, že když malý Johny ve svých šesti letech pozval Ježíše do svého srdce, v šestnácti opustil církev, deset let se Ježíši vysmíval a pak zemřel ve Vietnamu s dírou po kulce, byl díky své víře, kterou měl v dětství, v nebi. V prvním roce mého pastorátu jsem jedné mladé ženě, která se dopouštěla smilstva, řekl, že jestli nebude činit pokání a neobrátí se k Ježíši, půjde do pekla. Taková teologie se jí nelíbila, ale později ji přijala. Časem jsem ji i oddal a ona mi po dvacet let posílala o Vánocích poděkování, že jsem ji varoval. Ač vyrostla v křesťanské rodině, nikdy jí to nikdo neřekl. Jednou za mnou přišla provdaná žena a vyznala, že má poměr. Myslím, že mi řekla, že se setkávají v dodávce toho muže. Řekla mi, že její manžel to zjistil a že sama přemýšlí, co dělat....

Číst dále...

Archiv článků

Přihlášení se do zpravodaje