Archiv autora: Mojmír Adámek

Proč Parabible není můj šálek kávy

Asi jen málokterému křesťanovi v české kotlině unikl pojem Parabible. Jedná se o nejnovější překladatelský kousek z dílny hlavního iniciátora překladu Bible21 – Alexandra Fleka. Podobně jako i  Bible21 má Parabible výbornou marketingovou propagaci, takže se nejen dostala do povědomí velké části lidí, ale v knihkupectvích koluje již třetí dotisk. Marketing však zajisté není jedinou příčinou značné popularity, které se tento projekt těší. Je to především obsah, který přitahuje. V Parabibli nacházíme zhruba 60 evangelijních příběhů adaptovaných do dnešní doby. Autor Parabible v úvodu udává pohnutky, které jej k sepsání těchto parafrází vedly. Jeden z klíčových důvodů je touha oslovit „nezasvěcené outsidery“. Většina lidí dnes totiž, dle autora, již biblickým (tj. starověkým) textům neporozumí, aniž by se nejprve stali „jakýmisi insidery, znalci přes Bibli“. Zde je potřeba do značné míry souhlasit, tedy s tím, že dnešní člověk je již mnohem  méně než předešlé generace čtenářů obeznámený s biblickým světem. Také velmi oceňuji evangelizační „drive“ s touhou oslovit biblickou zvěstí i lidi biblickým světem nepolíbené. Když jsem narazil na webové stránky Parabible poprvé a přečetl si několik úryvků, zaujaly mě pro svou nekonvenčnost. S nadšením jsem si také pustil rozhovor, který s autorem natočila DVTV. I ten mě vedl k dalšímu hloubání nad přínosem tohoto titulu. Knihu jsem si tedy nakonec opatřil a přečetl. Mé počáteční nadšení bylo však samotnou četbou do značné míry uhašeno. Autor, zdá se, předpokládal, že ne každému křesťanovi budou jeho parafráze po chuti, proto již  v úvodu nabádá, aby „ti,...

Číst dále...

Ujíždíte na emocích?

Emoční síla obyčejných nedělí Už se vám někdy při nedělní bohoslužbě stalo, že jste „to“ jako jediní „necítili“? Zdá se vám občas, že všichni ostatní se vznášejí v oblacích euforie a jen vy ne a ne vzlétnout? Mnoho církví už léta koncipuje bohoslužby tak, aby v lidech vyvolávaly emoce. Ztlumí světla. Vyberou písničky, které i přes svůj vágní obsah zahřejí u srdce. Kapela nebo pěvecký sbor působivě podbarví atmosféru v těch pravých chvílích. Kazatel zakončuje kázání tak dojemně, že posluchači tonou v návalu emocí, ty však k novému narození patrně nevedou. Nic z toho nejspíš organizátoři nemyslí zle. V Písmu však nenacházíme ani zmínku o tom, že křesťanské uctívání by běžně měly doprovázet vzedmuté emoce. Stává se, že nás naše pocity přemůžou? Ano, a snad i často. A doufám, že je budou doprovázet duchovní city, nikoliv pouze přirozené pocity. Můžeme ale přežívat jen o nedělních hltech euforie? To si nemyslím. Ve společném uctívání se totiž skrývá něco mnohem lepšího, než jsou přívaly nadšení. Uvedu tři důvody, proč bychom neměli očekávat, že se budeme každou neděli vznášet v oblacích euforie a proč se naopak můžeme pravidelně, obyčejně a nadpřirozeně radovat z obecenství s Bohem a svatými. Obyčejné prostředky, neobyčejný Bůh Zaprvé, Bůh přikazuje, aby jej sbory uctívaly běžnými prostředky. Křesťanská bohoslužba se skládá z poměrně jednoduchých částí: předčítání a kázání textů, modlitby, hlasitého zpěvu, chleba a vína a vody křtu. Novozákonní církve se při bohoslužbách neřídily slavnostními chrámovými obřady, nepálily kadidlo,...

Číst dále...

Čím si sytíš oči?

To, čím si sytíme oči, jednou ovládne naše srdce. A to nemluvím jen o pornografii. Ježíš říká: „Lampou těla je oko. Je-li tvé oko čisté, celé tvé tělo bude plné světla. Ale je-li tvé oko špatné, celé tvé tělo bude temné. Je-li tedy i světlo v tobě tmou, jak velká je pak temnota (Mt 6, 22–23; L 11, 34).“ To, po čem v srdci toužíme, bude náš pohled přitahovat. Nemylte se však, naše oči nás často také ovládají. Nejsou totiž neutrální. Naše srdce ovlivňují a dokonce řídí. Pokud je sytíme tím, co je pravdivé, správné, čisté, milé, a tím, co má dobrou pověst, bude se naše víra prohlubovat, budeme více milovat a budeme šťastnější. Ale když oči bloudí, srdce se k nim rychle přidá – a padne. Kolik z nás dává očím příliš volnosti? Na co hledíte příliš? Co třeba pornografie, která s sebou nese fatální důsledky. Nemusí se vlastně jednat ani o žádné necudnosti, ale dejme tomu o sportovní výsledky nebo nejaktuálnější zprávy. A co Instagram nebo Facebook? Mnohé oči mají zase spoustu volnosti na Amazonu, Targetu, YouTube nebo Netflixu. Jen proto, že určitá věc není sama o sobě špatná, neznamená to, že nám oči nezahltí natolik, že úplně nevytlačí Toho, na kterém záleží ze všeho nejvíc. Víte, jak vypadá zatemnělý zrak? Něčím se tak přeplní, že člověk už Krista nevidí a neraduje se z Něj. Oko je lampou těla Mojžíš hleděl...

Číst dále...

Tři důvody, proč každý kazatel musí být i teologem

Bůh kazatele povolává k tomu, aby byl především teologem Napsal Derek J. Brown. V soudobém kulturním prostředí se tomu těžko věří, ale bývaly doby, kdy byl za předního intelektuála ve městě považován kazatel. Kazatelé toho snad dávno ztraceného období byli bezpochyby velkými znalci Bible a zastávali dobře podložená a hluboká doktrinální přesvědčení, nicméně byli také vzděláni v ostatních důležitých vědních oborech – literatuře, ekonomii, politice, filosofii a přírodních vědách. Byli proto schopni s duchovním i intelektuálním vhledem do těchto oblastí promítat biblické pravdy, a tak svému stádu pomáhat o hlavních církevních i společenských trendech přemýšlet teologicky. Kazatel byl ale především teologem. Dnes už ale kazatelskou službu takto nevnímáme. Označíme-li někoho za kazatele i teologa, zní to v nejhorším případě dokonce jako protimluv, jelikož kazatel se má především starat o duchovní blaho svých oveček a teolog se má lidí stranit, obklopovat se knihami a pohybovat se na akademické půdě. Takže i přes to, co nás učí dějiny, kazatel, který je zároveň teologem, je, zdá se, v dnešní církvi nemyslitelný. Alespoň částečně je to tím, že současná církev na kazatele nakládá povinnosti a očekávání, které teologickou práci ztěžují či jí přímo brání. Jak tvrdí Owen Strachan – kazatel je považován hlavně za „vedoucího, organizátora, administrativního správce, osobního kouče, inspirátora, řešitele nekonečných potíží, duchovního pragmatika a kdo ví co ještě“. Když se kazatel zaobírá tím, jak by se zapojil do důležité doktrinální nebo kulturně-společenské debaty, či by se...

Číst dále...

Archiv článků

Přihlášení se do zpravodaje